neděle 16. srpna 2015

I'm loved

  I was born to the family, where I have everything I can think of. I have loving mother, loving father and great little sister. Because my parents always bought or did everything they saw on my eyes I grew up always hungry. I was a person who still wanted more. I have never had enough.

  It hasn't been a long time I realized, that my parents are doing everything they can to make me happy and fulfill all my wishes and I'm not doing anything else, than just saying it's not enough.
So I said enough to myself. I wanted to NOT act like this anymore. Not because of my parents, not because of my friends. I just knew, that having the best iPhone, newest Macbook and best clothes is not that important and it doesn't make me happy. Not anymore.

  So I changed my attitude. And I found thing that are really important in my life, because without them I wouldn't have reason to be happy. I was looking for simple little things that could make me happy. And I found them. I felt them. In a moment I felt that I'm loved. And it wasn't love like those others. I can't even explain it, but I feel it right now. It's God's love. It's something bigger, than when your boyfriend tells you he loves you. This love, will be here with you forever. You just have to stop and feel it. Because from this love all of the others comes. My mother loves me, because she's loved so she can share this love with me, with my dad, with her friends, with my sister. We can and what more, we should share our love. We should show it to the others. There are plenty of people, that can't feel the love. We just have to show them.



  I'm really thankful that I could feel this love. And I'm going to share it. I'm not going to want more, because it's okay to want more. It's human's property. And it helps you to go on. But sometimes it's good to think about what you have, be thankful for that and share it. Because not everyone can have what you have and they are thankful for not much they have. Why we can't? 

pondělí 3. srpna 2015

My leukemic story|CZ

Čuus!
  Dneska jsem se rozhodla s Vámi sdílet můj životní příběh. Teda prozatimní životní příběh, aby jste si mohli udělat obrázek o tom, kdo jsem.

  Narodila jsem se 15.9.1999, takže pro ty, kterým nejdem matika, za měsíc mi bude 16. A myslím, že jsem dost stará, protože už jsem toho stihla zažít celkem dost.
  Největším zářezem na mé časové ose bylo úterý 11.9.2012. Jo, ten den mi oznámili, že nejsem tak úplně zdravý člověk a že mám tak trochu rakovinu. Leukémii. Akutní, lymfoblastickou. Úpřímně, většina lidí si myslí, jak to musí být těžké a ono je, ale to, že leukémie je rakovina mi došlo asitak před rokem, kdy už mi dorůstaly vlasy. V mém příběhu není podstatná ta část, že jsem měla rakovinu, výléčila jsem se a přežila jsem, protože to se ode mě očekávalo. Podstatné je to, kolik jsem se toho naučila, podstatné je to, že jsem prožila své malé znovuzrození a teď se umím na lidi a na svět dívat jinak.
  Nechci tady do podrobna popisovat vše co se mi dělo, to si můžem někdy sednout na kafe a tak 5 hodin o tom mluvit. Chci tady sdílet to, že nebýt skvělých lidí ve FNOL, nebýt mojí rodiny, teda hlavně mojí maminky, nebýt toho, že jsem stále věřila, že i ta nejhorší zkušenost se nakonec může obrátit ve prospěšnou, nebýt tohohle všeho, tady teď nepíšu tenhle článek. Protože nebýt ALL, určitě si nevážím života, nemám tak krásný vlasy (jako beze srandy, moje vlasy jsou teď fakt libový) a rozhodně nejsem tak silná.
  Když řeknu, že jsem se změnila, kamarádka mi řekne, my všichni jsme se změnili, dospěli jsme. Ale já vím, že to tak není. Moje hlava totiž přemýšlí naprosto rozdílně. Moje hlava nepřemýšlí na tím, kde bude párty a kde se budu moct opít, moje hlava přemýšlí nad tím, jak se asi mají děti ve FNOL. Jak se má moje milovaná Hanička?
  Je totiž na čase se zamyslet. Nechci Vám tady cpát šrouby do hlavy o tom, že nevíte jaký má život cenu, když jste neměli rakovinu. Dějí se horší věci. Ale chci Vám nabídnout můj pohled na situaci, protože ne každý může být survivor jako já. Ne každý si uvědomuje, že si má vážit toho co má a nemá žádat víc.  
 Zkuste popřemýšlet nad tím, co jsi za uplynulý měsíc prázdnin dělal a zda-li to stálo za to. Protože tam někde v nemocnici leží děti, nebo i dospělý, kteří nemůžou jít ven, na bazén kamkoliv.
Tak co? Víte? Doufám, že Vy, kdo tohle čtete a zvládli jste to až sem okamžitě odložíte zařízení, na kterém si to čtete, půjdete ven a budete si užívat toho, že můžete, protože mi věřte, nemoct jít nikam ven je fakt na hovno.
Tak zdáár!

sobota 25. července 2015

But first.

Čus!
 Jmenuju se Tereza a je mi patnáct. Strašně miluju módu a hudbu, orienťák a čokoládu.
  Tady je první outfit. Úplně miluju Half-Up Top Knot účes, je prostě nejlepší. Co se toho trička týče - mám ho od mé skvělé kamarádky z kostela jinak a je prostě úžasný!
  Další podstatnou věcí je to "žebradlo". Je nejlepší, není v něm horko a při nejhorším i zahřeje. Tyhle moje botky jsou sice krásný, ale nevydržím v nich dlouho. Jsou z mohita, jako ta kabelka.. No a to je asitak všechno. Ty tejpy totiž nejsou součást outfitu. Tak zdáár

PS: jsem i na lookbook-u
http://lookbook.nu/user/4076990-Terri-S