neděle 25. prosince 2016

Kde se vzaly, tu se vzaly...TRADICE


Je to zvláštní. Každý rok, se opakují různé zvyky, rituály a tradice. Dodržujeme je, aniž bysme chtěli. Nepřemýšlíme, kde se vzaly. Zkrátka to tak máme v hlavě nastavené. Nejvíce nás k tomu vedou rodiče, prarodiče, často i školky, nebo snad školy a občas i přátelé.
 Včera byl Štědrý den. Stromeček, světýlka, dárečky. Celé Vánoce jsou jedna velká tradice. Je to krása. Kdy a kde nás tedy napadlo věšet jmelí a zdobit stromeček a dávat si dárky a vůbec tolik oslavovat? Protože mě to zajímalo, podívala jsem se některým tradicím na zub. Tak hezké počtení! 

  Spousta jídla, dárečky a večírky. Věřili byste, že tuto tradici jsme ‘podědili' od Římanů? Vzorem pro mnohé vánoční zábavy totiž byly saturnálie, tedy římský svátek slavený někdy uprostřed prosince. Patřilo sem hodování, dávání dárků a večírky. Mimo jiné se ani neobchodovalo, ani nepracovalo.

  Vánoční svíčky, krásná to tradice. Evropané zdobívali své domy svíčkami a různými stálezelenými rostlinami, aby tím oslavovali zimní slunovrat a odháněli zlé duchy. K těmto stálezeleným rostlinám patřila i cesmína a jmelí, které podle druidů měly magické účinky. Například cesmína znamenala příslib návratu slunce.

  Vánoční stromeček. Uctívání stromů, bylo pro Evropany každodenní záležitostí a to i po jejich obrácení na křesťaství. A tak se během oslav zimního slunovratu zachoval zvyk umístit strom u vchodu, nebo také uvnitř domu.

  A proč slavíme Vánoce? Z křesťasnkého hlediska jsou Vánoce svátkem narození Ježíše, ačkoliv není nikde dokázáno, že se narodil právě 24. prosince. Je možné, že církevní představitelé určili datum právě podle již zmíněných saturnálií (kdo ví :)). Nicméně je hezké, že si téměř dvě miliardy lidí po celém světě připomínají narození Božího syna (často aniž by to věděli) a to ať už 7.ledna, nebo 25.prosince. 
Samozřejmě, že 2/7 miliard není tak moc a to také proto, že ačkoliv je nejrozšířenější náboženství křesťanství, ne všichni křesťané Vánoce slaví například pro to, že první křesťané narození Ježíše neslavili nebo proto, že Ježíš sám nám neříká abysme slavili jeho narození, nýbrž smrt. Vánoce zkrátka mohou pro každého znamenat něco jiného, a tak je slaví (či neslaví) jinak, než ostatní. 
 Já mám díky své rodině a kamarádům malé Vánoce každý den, protože jsou to pro mne hlavně svátky lásky (a jsem opravdu moc ráda, že nemusím každý rok čekat na ten týden, haha).
 Každý den se cítím milována. A moc to přeji každému z Vás, protože si myslím, že je to jeden z nejdůležitějších a nejkrásnějších pocitů na světě. Pocit milovanosti, štěstí, lásky, a obecně krásna. Ale o tom, zas příště :)

 Mějte krásný zbytek dne, týdne, měsíce a roku! Přeji Vám vše nejlepší a nejkrásnější v roce 2017!

Pa, T.

PS: Co znamenají Vánoce pro Vás? 


úterý 6. září 2016

Škola čar a kouzel


 Pokud jste po přečtení nadpisu očekávali opravdovou školu čar a kouzel, nebo pozvánku do Bradavic nevím, jestli z toho co si v následujících řádcích přečtete budete nadšeni. Každopádně čtěte dál, protože to co Vám dnes odhalím je podle mě pecka!

 V našem světě neexistuje moc čarovných a kouzelných slovíček, které by fungovaly. Alespoň já znám jenom dvě. Ale ty fungují, vždycky. A pokaždé jinak. Víme? Ne?

Těmi slovy jsou PROSÍM a DĚKUJI. Hustý, že?

  Když jsem byla malá často mě někdo napomínal a dotazoval se na kouzelné slovíčko a já jsem často zkoušela čary máry fuk, abrakadabra, nebo avada kedavra (doteď nevím, proč to nefungovalo. Asi jsem prostě nebyla vyvolená, protože stále na svůj dopis čekám, jako většina z nás). Ani jedno z těch zaklínadel nenylo správně, takže jsem musela říct to staré ohrané prosím, nebo děkuji.
Jsou ale tato dvě slova opravdu kouzelná slovíčka, jak se nám snaží dospělí vtlouci do hlavy?

 Když se nad tím zamyslíte dává to dokonalý smysl. Řeknete prosím a rázem dostanete to, co chcete. Řeknete děkuji a najednou nemáte zač.

 Jen si představte tu manipulační schopnost slova prosím. Když něco chcete. Něco co sami například nezvládnete, nebo nemůžete, nebo Vám to z jakéhokoliv důvodu není přáno a musí to udělat někdo jiný. Poprosíte ho, protože je mnohem těžší říct ne, když ke své žádosti přidáte milé a nevinné prosím. (toto není podrobný návod, jak manipulovat s lidmi)

 Postupně s věkem si na ta slova zvykneme a používáme je automaticky, už jen proto, že nechceme poslouchat řeči o kouzelných slovíčkách. Říkáme je, protože je to slušné a lidé by se na nás nejspíš netvářili úplně hezky, kdyby jsme je neříkali.
Tak co je na nich tak speciálního?

 Zamyslete se, když Vás někdo o něco poprosí a vy třeba vynaložíte jisté úsilí, abyste mu to splnili a on to potom vezme jako samozřejmost a ani nepoděkuje. Naštve Vás to ne? Samozřejmě, protože říct děkuji je to nejméně co můžeme udělat.
A v tom je nejspíš to kouzlo.

 Ještě jsem neviděla člověka, kterého by bolela ústa z toho, že řekl prosím, nebo děkuji. Vtip je v tom, že nám neudělá vůbec nic říct ta dvě slova. Je to naprostá maličkost a přesto tím někomu můžeme ukázat, že jsme vděční za to, že pro nás něco udělal. A stačí na to jedno, možná dvě slova, není to geniální?

 A děkuji? To je snad ještě víc magické slovo, než prosím. S děkuji, někomu uděláte radost, vykouzlíte úsměv na tváři, vyjádříte vděk (logicky), ukážete lidem, že si vážíte toho, co pro Vás udělali. Nezáleží na tom, jestli je to oběd, který Vám maminka uvařila, jestli Vás taťka ráno hodil do školy, nebo Vás někdo pustil ve frontě na oběd.
Buďte vděční za všechno co máte a co dostáváte! Mnohdy je to totiž víc, než si zasloužíte, nebo než potřebujete.

 Tak děkujte a proste, protože pokud tím někomu nevykouzlíte alespoň úsměv na tváři, budete z toho mít dobrý pocit.

PS: děkuji, za přečtení a moc doufám, že Vám tento článek dal alespoň něco na zamyšlení :)
S láskou, T.

pátek 8. dubna 2016

Lháři!


,Bůh zničí ty, kdo mluví lež'
(Žalm 5:6 viz Zjevení 22:15) 
 Řekli jste někdy něco nepravdivého, nějakou lež. Malou, velkou, přátelskou, nebo jen upravenou pravdu, abyste například lépe vypadali?
Zamysleli jste se proč?

Lži a nepravdy se stávají součástmi našeho života od mala. Začne to, když nám maminka zakáže jíst tu čokoládu, ale my to nevydržíme a přece jen si dáme a potom, když se nás ptá zapíráme a zapíráme. Maminka sice ví, že jsme ji snědli, potrestá nás, nebo také ne, jenže my to stále zkoušíme dál a dál. Jsme prostě zvědaví. A dokud nám to prochází, nezáleží na tom, jestli je to špatné. A potom už je to jednoduché. Snažíme se vypadat dobře před parou, nebo před spolužáky a tak si trošku upravíme pravdu. Pokračuje to falešnými omluvenkami, přespáváním u kluků a ne u kamarádek, nebo také tím, že řekneme, že na té party přece nebude alkohol a i kdyby, vůbec ho nebudeme pít. Kdy to ale skončí?

Zkuste se teď zamyslet nad svou poslední lží, malou nepravdou, nebo neúplnou pravdou. Bylo to potřebné? Myslím si, že ve většině případů si řeknete, že ne. Ukáže se totiž, že se to dalo v pohodě vyřešit jinak a bez lhaní.

Je jedno jak moc dobří lháři jsme, pravda vyplave na povrch. Vždy.
Pravda je také osvobozující a to minimálně v tom, že si nemusíte pamatovat, co jste řekli. A to se vyplatí!


Nezáleží ani na tom, jaké máte úmysly. Lež je neomluvitelná.

Když se podíváme například na biblický příběh Ananiáše a Safiry. Tito dva prodali své pole, ukryli část peněz a zbytek šli darovat apoštolům. Chtěli vypadat štědřejší. Apoštol Petr jim řekl ,,Nezklamal jsi lidi, ale Boha!" (Skutky 5:1-10). Ti dva za své činy byli usmrceni Boží rukou.

Ať už jste věřící, nebo ne. Z tohoto příběhu jasně vyplývá, že každá lež bude potrestána. Spravedlivě. 

Samozřejmě existují závažnější a méně závažné lži. Ale my bychom se měli vyhýbat všem lžím!

Zkuste si to. Týden nelhat. Dá to zabrat, někdy si to totiž ani neuvědomíme a to je na tom to nejhorší. 

Je potřeba si uvědomit, že mluvit pravdu neznamená, že můžeme prozradit všechno všem. I Ježíš u Matouše 7:6 nás varuje: ,Nedávejte psům, co je svaté, ani neházejte své perly před vepře, aby se neobrátili a neroztrhali vás'.

Ježíš svým učedníkům radil, aby byli ,, obezřetní, jako hadi", ale přitom ,,nevinní, jako holubice" (Matouš 10:16, Jan 15:19). Ani on vždy neodhaloval celou pravdu obzvláště, pokud to mohlo ublížit jemu, nebo jeho učedníkům.

Pokusme se ho napodobit! Jít v jeho stopách tak, jak je to správné a nejlepší!

Nezáleží na tom, zda-li tomu věříte, nebo ne. Je to důležitá a opomíjená rada pro všechny.

Věřte mi, nelhat je náročný, ale skvělý a osvobozující.

S láskou, T.


čtvrtek 18. února 2016

O dívce, které se bála překonávat překážky | zamyšlení



'strach zabíjí mysl'
Frank Herbert, Duna

...Byla chytrá, pracovitá, vytrvalá a krásná. Měla všechny atributy dokonalé dívky. Byl tady ale jeden problém. Ještě to o sobě nevěděla. Byla uzavřená do sebe, svých knih, sportu. Nevšímala si ostatních a nezajímalo ji co si o ní myslí. Proto se pro ostatní stala namyšlenou dívkou, která chodí po chodbách ve škole s nosem nahoru. A možná i proto, se s ní moc lidí nechtělo bavit.  

 Každý den se vracela domů smutná. Něco ji scházelo. Přátelé a láska. Nedá se říct, že by se ji doma dostávalo málo. Ona ale věděla, že někoho potřebuje. Denně se tím trápila. 


Přátelé.
Tak důležité bytosti v našich životech. Všichni je potřebujeme. Alespoň jednu, nebo jednoho. Nezáleží na tom, zda-li je to náš přítel, nebo přítelkyně. Manžel, nebo manželka. Spolužáci. Může to být kdokoliv.
Přítel nemusí být jen někdo s kým si rozumíme. Nemusí to být někdo, s kým se bavíme každý den. Je to někdo, s kým i když se bavíme jednou ročně, ale stejně si máme co říct.


...jednou za touto dívkou přišla jedna z jejich spolužaček. Otevřela jí oči. Připomněla ji, že je vyjímečná. Že toho zvládla hodně a že i ona si zaslouží být milována.
A ona to poznala. Poznala v ní kamarádku. Pravou. Tak dlouho se ji skrývala. Proč?


Když se díváme večer na oblohu ne vždy vidíme hvězdy, ne vždy vidíme Měsíc. Ale stejně víme, že tam jsou. S přáteli je to stejné. Jsou tady, i když je třeba nevidíme.

...tato dívka si to uvědomila. Uvědomila si, že důvodem, proč tak dlouho nemohla najít kamarády byl, že se bála. Bála se překonávat komunikační bariéru. Bála se někoho oslovit. Bála se odmítnutí. Tento strach ji nedovolil hledat. Hledat svoji spřízněnou duši. Blázna podobného, jakým byla ona sama. 
Ptala se sama sebe, jak mohla být tak slepá. 

Nepřekonávala překážky, obcházela je. A proto, jí trvalo tak dlouho všimnou si, že je jednodušší překážku přeskočit, než ji obejít. 


Je důležité naučit se překážky překonávat. Nejen na trati. Ale i v životě. Pomůže nám to. Ve všem a vždy.

...tato dívka se to naučila a už nikdy se nemusela bát, že si nebude mít s kým popovídat, už nechodila domů se smutkem. Naučila se vážit si sama sebe a svých schopností. A to vše díky kamarádům. 

Nezapomínejme na ně. Jednou to mohou být jediní lidé, kteří s nám zůstanou i v těžkých chvílích.
Přátelství je nejkrásnější vztah ze všech. Často totiž vydrží déle, než kterýkoliv vztah.

Jsem za své přátele neskutečně vděčná a opravdu nevím, co bych bez nich dělala. Není jich moc, ale jsou opravdoví.


'per aspera ad astra'