úterý 6. září 2016

Škola čar a kouzel


 Pokud jste po přečtení nadpisu očekávali opravdovou školu čar a kouzel, nebo pozvánku do Bradavic nevím, jestli z toho co si v následujících řádcích přečtete budete nadšeni. Každopádně čtěte dál, protože to co Vám dnes odhalím je podle mě pecka!

 V našem světě neexistuje moc čarovných a kouzelných slovíček, které by fungovaly. Alespoň já znám jenom dvě. Ale ty fungují, vždycky. A pokaždé jinak. Víme? Ne?

Těmi slovy jsou PROSÍM a DĚKUJI. Hustý, že?

  Když jsem byla malá často mě někdo napomínal a dotazoval se na kouzelné slovíčko a já jsem často zkoušela čary máry fuk, abrakadabra, nebo avada kedavra (doteď nevím, proč to nefungovalo. Asi jsem prostě nebyla vyvolená, protože stále na svůj dopis čekám, jako většina z nás). Ani jedno z těch zaklínadel nenylo správně, takže jsem musela říct to staré ohrané prosím, nebo děkuji.
Jsou ale tato dvě slova opravdu kouzelná slovíčka, jak se nám snaží dospělí vtlouci do hlavy?

 Když se nad tím zamyslíte dává to dokonalý smysl. Řeknete prosím a rázem dostanete to, co chcete. Řeknete děkuji a najednou nemáte zač.

 Jen si představte tu manipulační schopnost slova prosím. Když něco chcete. Něco co sami například nezvládnete, nebo nemůžete, nebo Vám to z jakéhokoliv důvodu není přáno a musí to udělat někdo jiný. Poprosíte ho, protože je mnohem těžší říct ne, když ke své žádosti přidáte milé a nevinné prosím. (toto není podrobný návod, jak manipulovat s lidmi)

 Postupně s věkem si na ta slova zvykneme a používáme je automaticky, už jen proto, že nechceme poslouchat řeči o kouzelných slovíčkách. Říkáme je, protože je to slušné a lidé by se na nás nejspíš netvářili úplně hezky, kdyby jsme je neříkali.
Tak co je na nich tak speciálního?

 Zamyslete se, když Vás někdo o něco poprosí a vy třeba vynaložíte jisté úsilí, abyste mu to splnili a on to potom vezme jako samozřejmost a ani nepoděkuje. Naštve Vás to ne? Samozřejmě, protože říct děkuji je to nejméně co můžeme udělat.
A v tom je nejspíš to kouzlo.

 Ještě jsem neviděla člověka, kterého by bolela ústa z toho, že řekl prosím, nebo děkuji. Vtip je v tom, že nám neudělá vůbec nic říct ta dvě slova. Je to naprostá maličkost a přesto tím někomu můžeme ukázat, že jsme vděční za to, že pro nás něco udělal. A stačí na to jedno, možná dvě slova, není to geniální?

 A děkuji? To je snad ještě víc magické slovo, než prosím. S děkuji, někomu uděláte radost, vykouzlíte úsměv na tváři, vyjádříte vděk (logicky), ukážete lidem, že si vážíte toho, co pro Vás udělali. Nezáleží na tom, jestli je to oběd, který Vám maminka uvařila, jestli Vás taťka ráno hodil do školy, nebo Vás někdo pustil ve frontě na oběd.
Buďte vděční za všechno co máte a co dostáváte! Mnohdy je to totiž víc, než si zasloužíte, nebo než potřebujete.

 Tak děkujte a proste, protože pokud tím někomu nevykouzlíte alespoň úsměv na tváři, budete z toho mít dobrý pocit.

PS: děkuji, za přečtení a moc doufám, že Vám tento článek dal alespoň něco na zamyšlení :)
S láskou, T.