středa 8. března 2017

Sebeláska, aneb miluji tě!

 Sebeláska. Milování sebe sama…poslední dobou čím dál probíranější téma hlavně mezi děvčaty. A já se tomu vůbec nedivím. Proč?
  Podle mého skromného, osobního názoru je totiž ona sebeláska (krom jiného) základem lásky k druhým lidem. Pokud totiž neumím dát lásku sama sobě, jak ji mohu dávat ostatním? Nemůžu dát svému kamarádovi či kamarádce (příteli, přítelkyni, mamince, tatínkovi,…) jablko, které nemám.

 Láska by se (podle mě) měla vyznačovat soucitem, ochotou odpouštět, pokorou, věrností, laskavostí, mírností a trpělivostí. Všechny tyto vlastnosti lásky jsou v nás zabudované. Byli jsme s nimi stvořeni a je jen na nás, jestli se je naučíme využívat. A jak lépe se něco naučit, než zkoušením na vlastní nebezpečí? 
 Pokud se naučíme milovat sebe sama, nebude pro nás tak těžké dávat lásku jiným, kteří ji potřebují. Je to vlastně naše povinnost. Takový řetězec. Od narození se nám dostává lásky. 
Zprvu ji nepojmenováváme, ani nerozlišujeme, ale víme, že existuje. Díky této lásce potom umíme  mít rádi, či milovat dál například kamarády, či sourozence apod. A takto se to s námi táhne celý život. 
 Samozřejmě, ne se nám dostane plno lásky a ne vždy ji tolik dáme. Ale všechna existence na zemi si zaslouží lásku. Stejně jako my.

 Problém nastává ve chvíli, kdy máme pocit, že jsme všechnu lásku rozdali, ale žádné se nám nedostává. V podstatě to tak není, protože jsme milováni stále. Už jako malí pulci na cestě do velkého světa. Nicméně jsou chvíle, kdy nám to tak příjde. A pokud si nemyslíme, že se nám dostává lásky, kdo jiný nám pomůže, než my sami?

 Tato slova a tyto věty píši z jediného, prostého důvodu. Ať už tomu chcete věřit, či ne. NIKDY nejste na světě sami. Neexistuje moment, kdy byste nebyli milováni. 
 Chci Vás o tom ujistit, tak jak jsem si tím jistá já, a je jen na Vás, jak s tím naložíte :) 
Ať už jste tedy věřící, či ne ráda bych Vás povzbudila těmito slovy z nejčtenější knihy na světě, protože jak řekla jedna moudrá žena: ’Nezáleží zdali tomu věříte, či ne. Jsou to hezké a poučné příběhy, které stojí za to znát.’ 

 …Láska je trpělivá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se vyprovokovat. Nevypočítává urážky. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává… (1. Korinťanům 4-8)

  Vždy, když je mi smutno, nejsem spokojena sama se sebou apod., vzpomenu si na tato slova. Nejen, že říkají jaká je láska. Říkají mi, jaká mám být já. Nejen sama k sobě, ale i k druhým lidem. Jistě. Ne vždy se mi to povede, ale v tom spočívá má motivace. 
 Jsou to asi dva roky, co jsem uvěřila. A krom jiného, jsem si ze začátku přečetla jiná moudrá slova ( Budeš milovat svého bližního jako sám sebe. - Matouš 22:39), která mě přesvědčila, že se chci změnit. A pokud to chci udělat opravdu dobře, musím začít u sebe.
Myslím, že to můžu nazvat zázrakem, protože od té doby se cítím krásná. Sama pro sebe. A díky tomu, to můžu cítít i na okolí. 

 Stejně je to s láskou a sebeláskou. Pokud miluji sebe, nic mi nebrání milovat okolí. Nebavíme se teď o narcismu, či egoismu a sobectví. Bavíme se o tom, že když si stoupnu před zrcadlo, nevidím tam to, že chci mít větší zadek, nebo prsa, chci být chubenší a mít six (š)pack. Vídím tam své tělo. Své jediné tělo, které miluji… Samozřejmě. Jako každá žena na sobě najdu něco, co bych změnila. Ale místo toho, abych to zbytečně měnila. Jsem se to naučila mít ráda a akceptovat to. 
 Místo kritizování ostatních lidí (které jsem nazývala úpřímnost), jsem se naučila je chválit, říkat jim, že jsou krásní, že jim to sluší,… 

  Každý z nás potřebuje cítit lásku a každý nás ji v sobě má. Úplnou spoustu! Ačkoliv ne vždy ji cítíme, nebo cítit chceme. Pomožme si tedy! Říkejme si, že se máme rádi. Nic nezahřeje více u srdéčka než, když Vám kamarádka, maminka, tatínek, přítel, kamarád, či přítelkyně řekne, že Vás miluje, nebo má ráda. Fakt!
 Anebo vlastně jo! Úplně nejkrásnější pocit totiž je, vidět jak je někdo šťastný, když mu řeknete, že ho máte rádi (anebo milujete). Jsou to jen tři (dvě) slova, ale spolu s úsměvem, objetím, či polibkem jimi někomu uděláte krásnější den. A sobě taky! Zkuste to! <3 



S láskou, T.

pátek 20. ledna 2017

Nenech se přemáhat zlem...


Nenech se přemáhat zlým, ale přemáhej zlo dobrým.

 Často se v životě setkáváme s momenty, chvílemi, situacemi, nebo pocity, které nás uzemní a seberou nám veškerou sílu a chuť do života. Pro někoho je to pětka ze čtvrtletky a pro někoho například ztráta člověka. 
Každý se s těmito věcmi a nelibostmi vypořádáváme jinak, a různě je řešíme
 Někdy je dokonce možné, že nám situace připadá tak moc bezvýchodná, že nás napadají ty nejhorší myšlenky. Myšlenky, které si nikdo z lidí, kteří nejsou ve Vaší kůži nedokáže a NECHCE ani představit…
 Může to být něco, s čím se vypořádáme během pár dní, ale mohou to být věci, které nás sužují celý život.

 Já jsem zastáncem optimistického myšlení a myslím si, že ať už jsme (jste) v jakkoliv těžké situaci, základem pro její zvládnutí je nacházení pozitiv. I ta sebehorší chvíle se dá zvládnout. Ano, jsou věci, které bodají, hlodají a rozežírají. Ale je jen na nás, jakou moc jim přenecháme. Není nikdo jiný, kdo ovlivní, jestli nás ta bolest a ten smutek pohltí, nebo ne. 
 Být smutný je naprosto přirozené. Každý je občas smutný. Cítí v sobě prázdno, bolest, smutek, nebo jen potřebuje pohladit a cítit lásku. Ale od toho máme rodinu a přátele. Nikdo by v těžkých chvílích neměl být sám a už vůbec by se neměl bát komukoliv to říct. I jedno objetí, 3 slova - mám tě rád - stačí na to, aby se nám ulevilo. I kdyby to bylo jen na chviličku. Jak napsal John Green:

“Bolest vyžaduje procítění”

…Není ale špatně hledat na zlém to dobré. Řekla bych, že to snad je i povinností. Je potřeba najít “své světlo” a následovat ho.

 Pro mne, jakožto pro křesťana je prožívání těchto pocitů o něco jednodušší [protože vím, že Satan je vládcem nad Zemí a dokud jím bude, zlo stále bude existovat a ačkoliv “můj” Bůh nechce aby se to zlo dělo, připouští ho, protože on není vládcem nad Zemí (jen tak, mezi námi)], ale ať už věříte v nebe, nebeské království, anebo v to, že Zemi jednou zničí špagetové monstrum není špatné být smutný. Je špatné se tímto smutkem užírat a nechat se jím pohltit.

 Náš život můžeme ovlivnit rozhodnutími, existují ale rozhodnutí, která nedáváme my. Tato rozhodnutí jsou dány, jsou neměnné a často nám působí bolest. Ale to, že některé věci neovlivníme neznamená, že se necháme utopit v té bolesti (přece nechceme dělat radost Satanovi!).

Všimli jste si té úvodní věty? Je to verš z Bible. A taky jeden z mých oblíbených.
Dá se vyložit několika způsoby a jeden z nich je právě ten, že bysme neměli nechat zlo (v jakékoliv podobě) zvítězit. (Je to zlo a zlo je zlé, a co je zlé to je špatné a NIKDO nechce špatné)

 Závěrem. Je to velmi těžký boj, ale každý z nás je schopen bojovat a co více, VYHRÁT
Prosím, buďte bojovníci, hledejte sílu, hledejte šěstí. Váš boj se dá vyhrát, ale je jen na Vás, jestli budete úspěšní. V tomhle případě, jste Vy strůjci svého štěstí, nebo neštěstí.  Nevzdávejte to!



Děkuji, T.